Kdybych měl vytipovat jednoho člověka, díky kterému jsou DYNAMIC FUTURE tam, kde jsou, byl by to Roman Klepek. Musím bohužel napsat byl… Roman v polovině ledna odešel.
Zůstává pro mě starším bráchou. Se vším, co k takovému vztahu patří – schopností povzbudit, bez servítků usadit, dlouze zapáleně diskutovat i mlčet a naslouchat. Přivedl mě k dynamické simulaci, naučil vidět její možnosti a byl to on, kdo mě, Honzu Šlajera a Leo Tvrdoně doslova dostrkal k založení společné firmy. Stal se součástí DYNAMIC FUTURE, byl jejím ohromným motorem a později i zákazníkem.
Naučil mě pozorovat věci z mnoha úhlů pohledu.
Naše setkání a cestu by nevymyslel ani nejlepší scenárista. Na vysoké škole jsem začal, v rámci stáže v Autopalu, laškovat s dynamickou simulací. Tehdy v republice existovaly jen dvě firmy, které Witness vlastnily. Kromě Autopalu to byly Železárny a drátovny Bohumín. Zasadil se o to Roman Klepek.
Šéfku mi tehdy v Autopalu dělala kamarádka, a když viděla, jak velkou mám chuť zkoušet nové věci, které už byly za jejími profesními možnostmi, dala mi číslo na Honzu Daňka, distributora Witnessu. A já mu zavolal. Konzultovali jsme, co bylo potřeba, navázali příjemný vztah.
Po prázdninách jsem se vrátil do školy, potkal se s jeho otcem, profesorem Daňkem z institutu dopravy, a během pár týdnů mi volá neznámé číslo. Byl to Roman. A že abych do ŽDB přijel, podíval se, jak s Witnessem pracují.
Tak nějak začala naše mise.
Dělal jsem pod Romanem diplomku, nastoupil do železáren na brigádu a byl u toho, když u nich měla vzniknout divize pro logistiku. Do ní jsem byl přijat jako zaměstnanec. V tu dobu už ale firma skomírala. Šéfové nám oznámili, že ji brzo zavřou.
Co na to Roman?
Pojďme si od nich ten Witness koupit. Pojďme to zkusit dělat sami.
A vznikli DYNAMIC FUTURE.
Díky Romanově erudici v dopravních oborech jsme se dostali k opravdu zajímavým projektům. Dařilo se.
Po deseti letech se mu narodil syn, chtěl se z firmy stáhnout a věnovat čas i rodině. Pracoval pro několik významných společností, svým vizionářstvím je posunul o několik levelů výš.
Naše kontakty se nikdy nepřerušily. Pořád jsme si byli nablízku. Pracoval pro nás na některých zakázkách a později jsme se setkávali jako dodavatel a zákazník.
Šli jsme spolu přes čtvrt století. Ustáli tvrdá jednání, vymysleli řešení pro případy, které se zdály neřešitelné.
Když jsem se ho jednou cestou z Litvínova naivně zeptal, jestli si myslí, že můžu někdy vést workshopy podobně úspěšně jako on, bez váhání odpověděl: „O tom nepochybuju“. Vím, že to myslel upřímně.
Byl jsem s Romanem hrozně rád.
Když jsem se za ním jel rozloučit, byl smutný, že vlastně v životě nic nedokázal, nic velkého za ním nezůstalo. „Ty jsi ten poslední, kdo by mohl něco takové říct. Udělal jsi pro obor, konkrétní firmy a úplně konkrétní lidi mnohem víc, než si dokážeš představit,“ řekl jsem mu.
Roman Klepek zůstává s DYNAMIC FUTURE už napořád.
Jako čestný, upřímný, odvážný, vizionářský a neuvěřitelně pracovitý chlap.
Romane, díky.
Petr Jalůvka