Diskuze o zavádění prediktivních simulací velmi často skončí u toho a samého problému: Nejsou lidi, kteří by s nimi dokázali pracovat. „V posledních třech čtyřech letech pozorujeme, že firmy nedokážou sehnat odborníky na simulace. A není to jen problém České republiky, ale celé Evropy,“ konstatuje Petr Jalůvka, jednatel DYNAMIC FUTURE. Prázdninový rozhovor jsme tentokrát vedli na téma českého školství a přípravy žáků i studentů na budoucnost.
Podle vašich zkušeností: vychází ze škol málo specialistů, nebo o práci se simulačními nástroji není zájem, nebo na ni firmy nevyčleňují dostatečně atraktivní pozice?
Tohle je dost filozofická otázka. Sám totiž nechápu, kam se absolventi vysokých škol ztrácejí. Vždyť počet lidí, který ročně získá vysokoškolský titul, je enormní. Na trhu práce ale pak stejně chybí. Možná odcházejí do zahraničí, třeba se věnují něčemu jinému. Reálná je i ta poslední možnost, totiž, že ve firmách nenacházejí místa s odpovídajícím ohodnocením a zajímavou náplní práce.
Míček není na straně vysokých škol?
Myslím, že ne zcela. WITNESS se dneska vyučuje na většině vysokých škol v České i Slovenské republice. Setkáváme se s jejich absolventy, kteří nás už coby manažeři různých podniků oslovují s tím, že chtějí simulační nástroj pořídit, protože ho znají ze školy.
A pokud takoví lidé v podniku chybí…
… pak se zbytečně brzdí projekty, které by mohly krásně fungovat a přinášet užitek i zisky. Upřímně, oni často v tom podniku jsou, jenže v reálu dostávají i spoustu jiných úkolů, než pracovat se simulací. Pak se stává, že třeba rok nic nového reálného nenasimulují, a to je špatně. Ztrácí tu odbornost, ztrácí kontakt s realitou a firma ztrácí peníze, které do pořízení digitálních dvojčat investovala. Je to, jako byte koupili luxusní auto a pak ho do garáže chodili jen oprašovat.
Vraťme se zpátky ke školství. DYNAMIC FUTURE jsou se školami v úzkém kontaktu. Jakým způsobem spolupracujete?
Opravdu dlouho a úzce spolupracujeme s Vysokou školou báňskou – Technickou univerzitou, konkrétně se dvěma katedrami. Jde o společné projekty nebo přednášky. Podobné je to i s několika školami na Slovensku. Vždycky nabízíme sdílení našich praktických zkušeností, plus samozřejmě zadáváme témata diplomových prací a vedeme jejich oponentury.
Můžete být konkrétnější?
Vyjdeme třeba z projektu, který jsme s DYNAMIC FUTURE realizovali, provedeme studenty problematikou konkrétního zadání a jejich úkolem je pak vytvořit simulační model, navrhnout optimalizační experimenty a podobně.
Změnilo se vysoké školství během posledních let?
Vysoká škola je pro mě takové osobní téma. Jsem v otázce vzdělávání staromilec. Školu, kterou jsem vystudoval, VŠB – TUO, považuju ve svém životě za mimořádně důležitou. Měl jsem štěstí, že mě učili profesoři, kterých jsem si vážil. Osobnosti, které byly ve svých oborech opravdovými ikonami. Když jsem se na školu vrátil přednášet, viděl jsem ale úplně jinou atmosféru.
Divoká devadesátá léta?
Ve školství spíš smutná. Šikovní a schopní odborníci odešli buď podnikat, nebo do zahraničních firem, kde se takzvaně něco dělo a v pedagogických sborech se objevili, jak to říct, jiní lidé… Úroveň studentů pak logicky odpovídala úrovni kantorů. Když jsem jim přednášel, na začátku bylo v sále sto studentů, na konci pět. Od kolegy jsem se dozvěděl, že si tam přišli jen takzvaně pro čárku, aby měli splněno. Nějak je motivovat bylo skoro nemožné.
Je možné takhle zevšeobecňovat?
Samozřejmě, že ne. I tehdy existovaly katedry, kde měli pedagogové a tím pádem i studenti zájem posouvat se dál. Po přednáškách jsem kolikrát dostával zpětnou vazbu typu „dneska jsme se za ty čtyři hodiny dozvěděli víc než za celou dobu studia“. Moc mě těší, že časy se mění a teď je radost se studenty i kantory spolupracovat.
Co se změnilo?
Skoro všechno! Ohromný pokrok podle mě do škol přináší partnerství s firmami, které patří k evropským i světovým špičkám. Studenti tak mají přístup ke skutečně progresivním technologiím, můžou si je osahat, rozvinout je, využít. Na projekty lze navíc získat peníze z grantů. Vysoké školy dostávají konečně jiný rozměr. Myslím, že kola se teď točí tím správným směrem.
Kdy se podle vás dočkáme, že na trhu bude odborníků na dynamické simulace dostatek?
Věřím, že snad za pět šest let bude šikovných absolventů vysokých škol tolik, aby firmy, které budou potřebovat specialisty na práci s prediktivními simulacemi, měly kam sáhnout. Je totiž nejvyšší čas věnovat digitálním dvojčatům pozornost. Kdo chce v té rychlé době obstát, nemá moc jiných možností.