Petr Jalůvka, Projektový manager

Absolvoval jsem jedno z mnoha jednání na projektech a uvědomil jsem si, že stále přetrvávají některé stereotypy v uvažování v kontextu firem. Jedním z nich je rozdělení činností na ty, které hodnotu přidávají a na ty, které ne. A nebojme se to pojmenovat obvyklým způsobem –peníze přináší výroba, a to zlo, které si v podniku pěstujeme jelogistika.

Produktivitu ve výrobě můžeme zvýšit, když některé části procesů přesuneme na logistiku. Krásně tím rozdělíme dobro a zlo, zrno od plev. A logistiku pak můžeme eliminovat, a začít přesouvat postupně na dodavatele. Problém vyřešen, procesy optimalizovány a firma směřuje ke světlým zítřkům.

Ale je tato hra na přesun problému někam jinam, za brány společnosti skutečným řešením, nebo jen krátkodobý pohled na okamžité efekty, krásné grafy a černá čísla ve výkazech. Co stane u našich dodavatelů, když musejí za minimální, nulové či žádné marže pro své zákazníkyvytvářet přidanou hodnotu, aby byla výroba u jejich zákazníků co nejefektivnější?

Vybavuji si klasický obrázek z mnoha prezentací o zeštíhlování podniků – loď na moři, která pluje nad skalisky. Snížíme hladinu a vynoří se překážky, najdeme řešení k jejich eliminaci a opět máme volnou cestu.

Mám pocit, že mnoho řešení spočívá v přesunu skalisek do jiného obrázku, který není vidět. Trochu jako léčení rýmy od Šimka a Grossmana.

Hledat skutečná řešení není snadné, ale má-li dnes mít podnikání smysl, musí vyhrát všichni (kooperativní metoda WIN-WIN – pro milovníky cizích pojmů).