45 minut. Tak rychle se jedné z firem vrátily náklady na pořízení simulačního modelu. „Někdy jsou simulované procesy jednoduché a postačí na ně opravdu Excel. Ve složitějších, komplexních případech se vyplatí pracovat s dynamickou simulací,“ vysvětluje Petr Jalůvka, jednatel DYNAMIC FUTURE.

Jeden příklad na úvod

Onen příklad je už poněkud staršího data, ale k vysvětlení, jak se během necelé hodiny podařilo ušetřit nemalé prostředky, poslouží skvěle. Zmíněná společnost stavěla novou linku s dopravníkem, která byla navázaná na další výrobní fáze. Produkty bylo nutné na linku umisťovat na speciální platformy, přičemž pořizovací cena jedné se pohybovala kolem 5 000 eur. Dodavatel zařízení navrhl, kolik dopravníků musí firma objednat, aby byl tok výroby plynulý.

„Jednoduchou simulací, kterou ve WITNESS provedl zaměstnanec firmy, bylo ověřeno, že platforem bude oproti plánu potřeba pouhá polovina. Trvalo to 45 minut a společnost ušetřila opravdu balík peněz,“ vzpomíná Petr Jalůvka.

Excel nezvládne všechno

Přestože se o konci klasického Excelu spekuluje už nejméně 10 let, rozhodně ho zatím podobné nástroje jen těžko překonávají. Pokud jde o predikce, má ovšem jednoznačně navrch dynamická simulace, tedy využití digitálních dvojčat.

„Excel stále zůstává mnohem oblíbenější než simulace. Vlastně je v něm možné do nějaké míry simulace provádět. Ovšem z principu vyžaduje mnohá zjednodušení a co je nejzásadnější – nedokáže pracovat s časem,“ říká jednatel.

Komplexnost procesů v podnicích je podle něj čím dál složitější. Nástroj z dílny Microsoft je nutné vstupními daty složitě „nakrmit“ a pamatovat přitom na všechny možné souvislosti, návaznosti a vnitřní vazby, které jsou pro výsledek klíčové. Uživatelé simulace mají v tomto směru jednodušší práci s mnohem přesnějšími výsledky.

„Je to jako s auty. Dříve musel řidič během jízdy ovládat hromadu věcí, neexistoval automatický sytič, řazení, otevírání, bezpečnostní prvky. Dnes stačí, když zmáčknete správné tlačítko, točíte volantem a přidáváte, nebo ubíráte rychlost,“ popisuje Petr Jalůvka.

Neberte kanón na vrabce

Když přicházejí DYNAMIC FUTURE do firem, vždycky na využívání Excelu pro plánování například výroby narazí. Podle P. Jalůvky je jeho zásadní výhodou, že jde o nástroj rychlý, pro každého dobře srozumitelný. A tam, kde funguje například pokročilé plánování, nebo ve společnostech využívajících i jiné softwarové produkty, je Excel dobrou volbou.

„Excel například umožňuje si z procesů  rychle vytáhnout část, kterou potřebujete vyřešit nebo datově zanalyzovat. Když ho lidé používají v denní rutině a pro globální, dlouhodobá řešení, mají jiné nástroje, má své opodstatnění. Není třeba vždycky brát kanon na vrabce,“ upozorňuje jednatel.

Jak už jsme uvedli, omezením je nemožnost pracovat v Excelu s faktorem času. Na to narazí každý, kdo potřebuje kupříkladu simulovat chod dvou navazujících zařízení, z nichž každé má vlastní cycle time a mezi nimi je třeba ještě buffer, který se průběžně plní. Uživatel Excelu pak musí dělat časové řezy, které ukážou, jak situace v různých chvílích vypadá. Uživatel digitálního dvojčete takové úvahy dělat nepotřebuje. Stačí mu do programu zadat časy pro první a druhé zařízení, plus nasimulovat vazbu mezi nimi a bufferem.

Dobrý vstup pro simulační model

Znalost práce v Excelu je ale pro používání digitálních dvojčat velkým plus. Excel může být rozhraním, ve kterém uživatelé najdou vstupy do simulačního modelu, výstupy a také parametrizace simulace jako například délku simulačního období, replikace a podobně. Uživatelé tak pracují s něčím, co znají, co je pro ně uchopitelné. Stačí „překliknout na záložku WITNESS“ a nechat proces simulací projet.

„Výstupy z digitálního dvojčete tvoříme vždycky se zákazníkem, aby to pro něj bylo co nejsrozumitelnější. Najde v nich třeba vytížení zařízení, průběhy zásob, ale motivujeme ho i k dynamickým parametrům,“ říká P. Jalůvka.

Zároveň však upozorňuje, že ovládání digitálních dvojčat prostřednictvím Excelu má své limity. Vždycky je totiž na nutné jasně stanovit, co jsou měnitelné parametry (počet pracovníků, počet pracovních skupin, operační časy na zařízeních apod.) Všechny vstupy musí být dopředu nadefinovány.

„Pokud chceme modifikovat víc proměnných, pak je jedinou možností simulační model,“ konstatuje.

Největší problém? Nejsou lidi

Podle Petra Jalůvky není problém, že by dynamickým simulacím lidé ve firmách nevěřili. Důvodem, proč je zatím tak málo využívají, jsou chybějící odborníci.

„Simulacím se musí někdo věnovat na denní bázi. Je to nástroj, který v rukách schopných lidí prověřuje situace s maximální přesností. Ale neběží sám a nestačí s ním pracovat v polední pauze u svačiny,“ konstatuje P. Jalůvka.