„I když to občas nedopadne a z projektu se po několikaměsíční práci stane šuplíkovka, jsme vlastně spokojení. Poznání, která digitální dvojčata našim zákazníkům přinášejí, můžou mít mnohem větší hodnotu než realizace původního záměru,“ říká Petr Jalůvka, jednatel DYNAMIC FUTURE.

Na dva projekty, které nakonec nebyly uvedeny do života, vzpomíná s opravdu dobrým pocitem. Jde o studii řešení silničního provozu v centrech měst Český Těšín a Cieszyn a také studii rekonstrukce válcovací trati v Třineckých železárnách. „V obou případech se zadavatel na základě dynamické simulace rozhodl mnohem lépe, než by se rozhodl bez ní. Z hlediska poznání procesů a parametrů otevřely naše výstupy kompetentním osobám oči a ukázaly, jak věci doopravdy fungují,“ konstatuje P. Jalůvka.

Dva mosty propojující dvě města

Letos to bylo 101 let, co se z Těšína stal Český Těšín a Cieszyn. Obě slezská města tehdy přišla o hodně, Český Těšín o historické centrum, Cieszyn o vlakové nádraží, zrušena byla i tramvajová linka spojující centrum a nádraží. Dnes je Český Těšín jedním z nejdůležitějších hraničních přechodů do Polské republiky, ale taky místem řady kulturních aktivit. Obyvatelé obou Těšínů hranici příliš nevnímají, přejíždějí ji podle potřeby. V roce 2010 zadal Euroregion Těšínské Slezsko společnosti DYNAMIC FUTURE k vypracování studii zvýšení průjezdnosti přes dva mosty spojující obě města.

„Realizace změn v praxi přináší nemalá rizika, dynamická simulace jako prediktivní metoda pomáhá riziko minimalizovat, umožňuje modelovat pracovní prostředí a simulovat důsledky rozhodnutí,“ píše v projektu P. Jalůvka a dodává, že už během tvorby digitálního dvojčete se ukázal značný rozdíl mezi zažitými představami Těšíňanů a realitou.

DYNAMIC FUTURE pracovali se třemi simulačními variantami: Na Mostě Svobody zavedení obousměrného provozu a z Mostu Družby převedení 20 procent intenzity dopravy přes Most Svobody; na Mostě Svobody zavedení obousměrného provozu, uzavření Mostu Družby pro automobilovou dopravu a vytvoření pěší zóny; na Mostě Svobody i Mostě Družby zavedení provozu v obou směrech a převedení 20 procent intenzity z Mostu Družby na Most Svobody.

Petr Jalůvka nezastírá, že jako nejzajímavější se mu tehdy jevila možnost úplného uzavření Mostu Družby a vybudování bulváru pro pěší, který by propojil obě města a návštěvníkům umožnil příjemnou procházku z české strany k hradu položenému na polské straně.

„Simulace všech verzí nakonec ukázaly, že žádný z návrhů nepovede k dopravnímu kolapsu a identifikovaly jediné kritické místo, a to křižovatku ulic Karvinská a Viaduktová. Zajímavé bylo zjištění, že zažitá představa místních o dopravních špičkách ve středu a v sobotu, kdy se v Cieszyně otevíraly tržnice, už dávno neplatila. Úsměvné bylo i zjištění, že někteří občané využívali jednosměrné mosty obousměrně,“ popisuje Petr Jalůvka.

Celý projekt byl podle něj diskutován na takové úrovni, že pokud se nerealizoval, byly pro to jistě pádné argumenty: „Myslím, že to těm lidem otevřelo oči, ukázalo, jak věci doopravdy fungují, jaké jsou možnosti. Za mě je důležitější cesta k vytvoření digitálního dvojčete. Neplatí to vždycky, ale skvělým výsledkem může být i to, že zákazník dostane zkoumaný proces pod kontrolu, ví, co do něj vlastně vstupuje, jaká je šíře parametrů, které ho ovlivňují. Z takového projektu odcházíme s tím, že z hlediska poznání procesů je zákazník na úplně jiné úrovni, než když nás ke spolupráci přizval. A to je důležité.“

Válcovací trať, která ekonomicky nedávala smysl

Druhým příkladem „pěkné šuplíkovky“ DYNAMIC FUTURE je 13 let starý projekt rekonstrukce válcovací trati, kterou si digitální simulací nechaly prověřit Třinecké železárny. Jednání se nejdříve účastnili jenom dodavatelé hlavních technologií. Z parametrů, které předložili, byla rekonstrukce nasimulována. „Čím hlouběji jsme do projektu pronikali, tím novější a zásadnější poznatky jsme rozkrývali. Ukázalo se, že produkty, které se měly vyrábět, bude potřeba někde uskladnit, manipulovat s nimi a podobně. Na začátku jsme u jednání seděli 4, na poslední prezentaci bylo asi 40 lidí s tím, že všichni v nějaké části do studie zasáhli,“ vzpomíná Petr Jalůvka.

Třinecké železárny plánovaly rekonstrukci za 1 miliardu, simulace ukázala, že by bylo zapotřebí 7 miliard korun. „Naše práce měla obrovský smysl, protože ke zjištění, které jsme udělali, by fabrika s velkou pravděpodobností došla až ex post. A zastavit takto rozjetý vlak by bylo asi nemožné. Jeden příklad za všechny: šéf vlečky, když jsme mu přednesli data manipulací s materiálem rozložená na časové ose, řekl, že to znamená další četu a další četa znamenala další jednací vozidlo. Přičemž lokomotiva stojí 100 milionů korun, plus 4 lidi ve 4 směnách, nějaká nemocnost, najednou je z něčeho nepodstatného poměrně velký balík peněz, který se měl zaintegrovat do projektu,“ popisuje jednatel DYNAMIC FUTURE.

Závěr? Je zřejmé, že každý projekt je pro poradenskou firmu zaměřenou na dynamické simulace jedinečný. A že někdy skončí v šuplíku je možná dobře. Pro oba jednatele je mnohem důležitější než bulvár v Českém Těšíně nebo obrovská rekonstrukce továrny, když od generálního ředitele slyší „Sedím tady na té židli dvacet let a dneska jsem se dozvěděl věci, které jsem netušil“, nebo naopak „Neumím si představit, že bych to této hloubky poznání pronikl třeba v horizontu půl roku až roku“.

„Způsob, jakým se na procesy díváme, je natolik specifický, že ve velice krátkém čase může lidem dát přesný obraz toho, jak vše doopravdy funguje. Je hrozně jednoduché připravit zákazníkovi variantu, ve které všechno vyhodíme a na zelené louce postavíme něco nového. To nám ale nepřipadá jako správná cesta, nedává nám smysl z pohledu ekologického ani morálního. Někdy stačí malá změna a dostanete výsledek, který očekáváte. A to si myslím, že je jeden z podstatných prvků, proč si nás zákazníci opakovaně objednávají. Nenutíme je generovat další a další obrovské investice,“ shrnuje Petr Jalůvka.